Začátek

Koho baví psát začátky? Koho baví číst úvody? Deníček už si píšu dlouho a přepisovat ho rozhodně nebudu. Tak začněme dneškem. Dobře, tak malej úvod tu vlastně bude...
Založila jsem si anonymní deníček. Nebude to jednoduchej deník, ale občas přidám i fantazii, pokud nějakou budu mít. Jedna taková fantazie mě na Blogger dovedla. Protože fantazie píšu o konkrétních lidech, a nechci aby se tam tak snadno našli, budu vše psát anonymně. Dokud to půjde.


Edit: znám se, nedokážu moc dlouho něco dělat anonymně. Jsem na to moc upřímná a otevřená. Už jen to, nedat hned někomu vědět co k němu cítím mě stojí přemáhání. To ale neudělám proto, že je jasný, že by to dotyčnej bral jako přímej útok. (balení) i když by to tak nebylo myšleno.
Vysvětlím v jednom z novějších příspěvků.
Takže.. projistotu jsem smazala "nevhodný" údaje :) a bohužel i původní povídku. Věřím, že brzo budou nějaký další. Kdyby někdo chtěl, tak mu tu povídku pošlu.

Začal mě přitahovat jeden kluk. Těšila jsem se, až ho uvidím po nějaké době osobně, a budu si ho moct víc prohlídnout, poznávat jen tak, pozorováním. Na to mam docela talent. Na místě jsem ale jaksi začala pozorovat nejen jeho, ale i jeho bratry. ON je hodně mladý, a jeho bratři ještě mladší. Byla jsem šokovaná, když jsem zjistila, že mě i ten třetí přitahuje jako chlap. Sice všichni vypadaj starší než jsou, ale to mi moc nepomáhá. Maj silnou, výraznou osobnost. Přirozenou autoritu. Fascinuje mě kontrast co v nich vidím, mohli by být extrémně hodní i extrémně zlí. Každej jinak, svým způsobem, ale je to v nich.
Když jsem je viděla podruhé, snažila jsem se být blízko, a zjistit, jestli mi voněj. Třeba bych pak někoho z nich dokázala pustit z hlavy. Bohužel nikdy nebyli dost blízko, nebo dost zpocení.
Hledala jsem něco, co by mi ukázalo, kdo z nich mě přitahuje nejvíc, na koho zaměřit svý fantazie. Chvíli jsem se utvrzovala v tom, že ten není až tak hezkej, ale pak jsem objevila nějakou zajímavost - jizvičku, zamračení, obrys svalu, detail ruky... a byl a jsem zpět na začátku Často se mi chlap líbí něčím, co na fotkách není vidět. Na fotce by se mi nikdy nelíbil, přitom naživo, když se nějak zatváří, podívá, nějak vystupuje, tak to je to, čím mě dostane. Pak teprve si hledám viditelný detaily, o kterých můžu říct, že jsou hezký - zadek, úsměv, ruce, záda, ramena, vlastně cokoliv.

Sice někde hluboko uvnitř toužím, aby se mi kousky mých fantazií splnily, ale vím, že je to absurdní představa. Jsou to jen mé fantazie. Třeba ten, o kom sním, je nakonec uplně jiný. Třeba to, co se mně líbí, jeho odpuzuje. A může to být i naopak. Třeba když by si někdo opravdu troufnul a zkusil si něco, nemuselo by se mi to líbit. Proto žiju normální život, kdy dotyční většinou ani neví, že se mi líbí, natož jak úchylný fantazie o nich mám. A píšu. Pak je zajímavý dotyčnýho znovu potkat, když už jsem si s ním prožila tu fantazii. A nejen tu napsanou, ale i pár ostrých, krátkých, funkčních, který nejsou vhodný na příběh ale tak na vytrženou stránku z porno komixu. Protože neumim používat sprostý slova, tak se mi tyto fantazie ani nechce psát.
Jak by asi reagoval někdo, koho vůbec nezajímám, kdyby se dozvěděl, že o něm píšu erotický fantazie? A jak by reagoval, kdyby zjistil že píšu erotickou fantazii o většině jeho rodiny?
Co když by se s tou fantazií nedokázal sžit, a co když ano? Je to vůbec důležitý?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kluk z instagramu

Konec seznamek, realita je lepší