Nová stará úchylka
Z pátku na sobotu u mě Muj poprvé spal. Tedy přesněji, u mojich rodičů. To jejich seznámení pro mě nebylo až tak důležitý, abych o tom psala. To přespání pro mě bylo důležitý... dřív. V době, kdy jsem to chtěla, kdy jsem byla zamilovaná. A teď se mi vše začíná plnit, aniž bych z toho měla tu správnou radost. Na druhou stranu, má to i výhody. Neměla jsem strach že budu v noci chrápat, že se mu ráno nebudu líbit se slepenýma očima, nebo něco na ten způsob. Bylo mi to jedno, asi jako bysme spolu už chodili 10 let. To mě napadlo už dřív, že vlastně tim vymizením zamilování ho vnímam skoro stejně, jako bývalýho po deseti letech vztahu.
Nejdivnější bylo, že sotva jsme přijeli, šla jsem na wc a tam na toaletním papíru obrázek a náps "Tiger", pak jsme si dali kafe, a mama přinesla album s mojema starýma fotkama, kde mi bylo tak 12, a já tam na několika fotkách měla svý tehdy oblíbený volný triko s obrázkem tygra.
Rodičům se asi líbil. Tata měl dobrou náladu a mama to vyhodnotila jako že se mu Muj líbí. Sama ho označila jako vyspělýho na svůj věk, se slušným přehledem a že vypadá tak na 22.
V sobotu ráno jsem ho hodila na autobus, jela na trénink a pak do Prahy za kamarádkou. Chvíli jsem se viděla i s bývalým. Povídali jsme si o různých vztazích. Říkala jsem mu i to, co s moc lidma řešit nemůžu - že mam pocit, jako bych svůj život občas sledovala odněkud shora jako film. Že se sama sobě a svýmu vztahu musim usmívat, ale jsem zvědavej divák. Je těžký odhadnout, co ještě bývalýmů můžu o současným vztahu říct, aniž bych mu ubližovla, ale myslím, že tentokrát se to dařilo. On chápe, že některý věci si prostě musim prožít, že nejde převzít cizí zkušenost. Vždycky pro mě bude blízkým člověkem.
Za 8 dní asi poznam nakonec i toho tatu svýho kluka. Prej přijede na focení kalendáře, a doveze nam potřebný věci. Alespoň že to bude v takové situaci, kde nebude divný, že se s nim nebudu moc bavit. Budu tam mít spoustu práce, od rána do večera. Takže se spíš jen uvidíme, na chvíli. Neřešim to. Jen je mi to trošku blbý vzhledem k tomu, že furt beru ten vztah tak "napůl".
Zjistila jsem, že mam asi úchylku, kterou jsem v pubertě jen tak přešla. Tehdy jsem chodila do kroužku šití, a měla jsem dobu, kdy jsem si na sebe nastříhala a ušila nějakej obleček jako "na děvku," před zrcadlem jsem ho postupně dělala ještě víc a víc vyzývavej, udělala jsem se v tom, a pak to zničila aby to náhodou někdo nenašel. Dělala jsem to několikrát, ale pak léta nic, ani jsem si na to nevzpoměla. Až teď, když chystáme focení kalendáře, a já si tvořila kostým... stříham, předělávam, zkoušim před zrcadlem, a najednou cítim, že mam uplně mokrý kalhotky. Asi se nebudu snažit to nějak nazývat :) někdo je fetišista na latex, někdo na kůži, mě je to jedno... hlavně když to postupně odhaluje víc a víc... až skoro neni možnost se schovat. Pak by to chtělo chlapa :D
No, jeden den jsme zkoušeli kostýmy u Mýho doma, a závěr se mi líbil :)
Potřebuju vidět (a cítit) Tygra. Chci mít v sobě jasno, jestli je to jen iluze, nebo jestli mam dat průchod tomu pobláznění (emocím v sobě), ať už by bylo výsledkem cokoliv. Jestli je pro mě něčim důležitej, nebo to byla jen virtuální vsuvka, životní test... i když takovej polovičatej, když nedošlo k žádné reálné hrozbě a nutnosti "vybrat si."
Občas mi napíše. Kdyby nepsal, asi bych ho pustila z hlavy, jako že šlo o iluzi. Takhle mi ten pomyslnej oheň furt živí, i když jen lehce.
Nejdivnější bylo, že sotva jsme přijeli, šla jsem na wc a tam na toaletním papíru obrázek a náps "Tiger", pak jsme si dali kafe, a mama přinesla album s mojema starýma fotkama, kde mi bylo tak 12, a já tam na několika fotkách měla svý tehdy oblíbený volný triko s obrázkem tygra.
Rodičům se asi líbil. Tata měl dobrou náladu a mama to vyhodnotila jako že se mu Muj líbí. Sama ho označila jako vyspělýho na svůj věk, se slušným přehledem a že vypadá tak na 22.
V sobotu ráno jsem ho hodila na autobus, jela na trénink a pak do Prahy za kamarádkou. Chvíli jsem se viděla i s bývalým. Povídali jsme si o různých vztazích. Říkala jsem mu i to, co s moc lidma řešit nemůžu - že mam pocit, jako bych svůj život občas sledovala odněkud shora jako film. Že se sama sobě a svýmu vztahu musim usmívat, ale jsem zvědavej divák. Je těžký odhadnout, co ještě bývalýmů můžu o současným vztahu říct, aniž bych mu ubližovla, ale myslím, že tentokrát se to dařilo. On chápe, že některý věci si prostě musim prožít, že nejde převzít cizí zkušenost. Vždycky pro mě bude blízkým člověkem.
Za 8 dní asi poznam nakonec i toho tatu svýho kluka. Prej přijede na focení kalendáře, a doveze nam potřebný věci. Alespoň že to bude v takové situaci, kde nebude divný, že se s nim nebudu moc bavit. Budu tam mít spoustu práce, od rána do večera. Takže se spíš jen uvidíme, na chvíli. Neřešim to. Jen je mi to trošku blbý vzhledem k tomu, že furt beru ten vztah tak "napůl".
Zjistila jsem, že mam asi úchylku, kterou jsem v pubertě jen tak přešla. Tehdy jsem chodila do kroužku šití, a měla jsem dobu, kdy jsem si na sebe nastříhala a ušila nějakej obleček jako "na děvku," před zrcadlem jsem ho postupně dělala ještě víc a víc vyzývavej, udělala jsem se v tom, a pak to zničila aby to náhodou někdo nenašel. Dělala jsem to několikrát, ale pak léta nic, ani jsem si na to nevzpoměla. Až teď, když chystáme focení kalendáře, a já si tvořila kostým... stříham, předělávam, zkoušim před zrcadlem, a najednou cítim, že mam uplně mokrý kalhotky. Asi se nebudu snažit to nějak nazývat :) někdo je fetišista na latex, někdo na kůži, mě je to jedno... hlavně když to postupně odhaluje víc a víc... až skoro neni možnost se schovat. Pak by to chtělo chlapa :D
No, jeden den jsme zkoušeli kostýmy u Mýho doma, a závěr se mi líbil :)
Potřebuju vidět (a cítit) Tygra. Chci mít v sobě jasno, jestli je to jen iluze, nebo jestli mam dat průchod tomu pobláznění (emocím v sobě), ať už by bylo výsledkem cokoliv. Jestli je pro mě něčim důležitej, nebo to byla jen virtuální vsuvka, životní test... i když takovej polovičatej, když nedošlo k žádné reálné hrozbě a nutnosti "vybrat si."
Občas mi napíše. Kdyby nepsal, asi bych ho pustila z hlavy, jako že šlo o iluzi. Takhle mi ten pomyslnej oheň furt živí, i když jen lehce.
Komentáře
Okomentovat