Single slušná úchylačka

 Soustředění je za mnou. Týden se stejnýma lidma udělal svý. Stala jsem se takovou pozorovatelkou shora. Dívala jsem se na vlastní reakce, myšlenky, emoce, a jen jsem se tomu usmívala.

 Jedno moje já bylo rozumný a jen sledovalo. Druhý já se chtělo bavit jako puberťačka a bylo zklamaný, že zůstává jen u slov. Dva, vlastně tři večery se víc pilo. Znam svoji míru. Končím, když jsem ve stavu, že se hrozně chci líbat a tlumím to instinktivně tím, že se koušu do prstů nebo ruky a jazyk tlačím na tu ruku nebo jen tak o patro. Dva z kluků se mohli "stát obětí." Oba ale byli ve správný čas na špatném místě. Jeden by podle řečí, co mi "tlumočili" další kluci, když on se koukal do země a mlčel, asi šel svýst. Musela bych ale být aktivní. 

Takhle zpětně si říkám, proč bych do toho vůbec  šla? Je menší než já, lehčí, sice silnější a dobrej judista, ale vlastně se mi ani moc nelíbí. Jen jeho povaha a úchylnost se mi líbí... a našla jsem si i pár detailů (brada, oči, zajímavý tetování)

Nakonec jsem to vše připsala té delší době mezi určitou skupinou lidí. Ostatně za ten týden jsem si při sexu představovala minimálně polovinu z nich.

U ohně mi jeden z trenérů dal odkaz na víkendovou akci pro "dospělé." Přemýšlela jsem o ní, ale má to dva velký mínusy - opět bych se asi do někoho trochu zakoukala, a budou tam ženatí chlapi a spousta ženských. Měla bych asi spíš jet na nějakou tu seznamovací akci pro single. Tam mě zatím odrazuje to, že bývají věkově ohraničený. (a víkendový, kdy mam většinou závody) Málokterej starší chlap bude tak aktivní, aby mi vyhovoval. 

Zprávama se mi ozývaj zase "staří známí" co se o mě dřív nějak snažili. Normálně mam ráda jakoukoliv debatu o erotice i s neznámýma lidma. Ale když už vim, o koho jde, a že je mi povahově nesympatickej (ubliženej chudinka, žárlivej, "musíš mě chtít" typ) tak se s nim nijak bavit nechci.