Snažíme se o dítě

 Dlouho jsem nic nepsala veřejně. Soukromě je toho taky míň. 

Od minulýho měsíce se s Křivým snažíme o dítě. Oba jsme dítě chtěli už od začátku, co jsme spolu. A vzhledem k tomu, že ani jeden nevíme, jestli to půjde, nebylo proč dýl čekat. Mam v sobě jakýsi přesvědčení, že pokud se nám to nepovede, tak se rozejdeme. Nevím, jak se budu cítit, pokud se to povede. Zatím se možná jen bojím víc vázat, když to celý visí na těhotenství.  

Když jsme o tom mluvili, řekl mi, že se mnou zkusí všechno, pokud to nepůjde přirozeně. Že by šel i do IVF a kdyby to nešlo, tak i z darovanýho vajíčka. To byl moment, kdy jsem si řekla, že by bylo lepší se dřív rozejít, aby si to dítě udělal s jinou a já měla možnost to zkusit taky s jiným. Nechtěla bych porodit jeho dítě, který by nebylo moje. Dokud mi doktoři tvrdí, že moje vajíčka jsou v pořádku. Nevím, jak by se on tvářil, kdyby zjistil, že první, a míň náročnou i nákladnou možností je oplození darovaným spermatem, a pak teprve cizí vajíčko.

Možná to jen zbytečně moc řeším. Třeba už se to povedlo, jen musím počkat. Zase je tu doba snažení a čekání. A já už jsem poznamenaná dřívější zkušeností. Možná i to, že sleduju v kalendáři kolikrát jsme se "snažili," tedy měli sex s výstřikem do mě a pak jsem z toho naštvaná, je jen muj problém. 

Asi by byl sex častěji, kdybych ho sváděla. Ale nemůžu se k tomu donutit. Chci aby on mě chtěl, ne abych se o to musela snažit. Měla bych pak pocit, že to dělá jen kvůli mě. Prostě asi nemá takovou potřebu. Už jsem si i tak nějak zvykla a přestalo mi to vadit. Ale štve mě to. (To, že mi to už nevadí)

Dřív jsem měla fantazie a chtěla o něm alespoň napsat povídku. Ale poslední dobou už nemam ani ty fantazie. Ty mi chyběj. Potřebuju nějakou inspiraci.