Křivej a ukecanej

 Vlivem okolností jsem si připomněla dva kluky z dřívějška. Mluvila jsem s Ibrisem o své oblíbené uličce. Je to ulička, ve které se odehrával muj uplně první erotický sen v životě. Ten sen byl o konkrétním klukovi, a já si ho pak napsala jako erotickou povídku. Napadlo mě, že si možná vzpomenu i na příjmení. Zkusila jsem ho zadat na FB a našla ho. Nikdo jiný toho jména neexistuje. Téměř jsem ho na fotce poznala. Nebyla jsem si uplně jistá. Ostatně, to zamilování do něj bylo v době, kdy jsem chodila na základní školu. Jemu mohlo být tak 13-14 let. 

Dohledala jsem si o něm pár informací. Je z něj umělec. Na instagramu měl svoje starý fotky, kde jsem ho poznala už s jistotou. Je to on. Napsala jsem mu, ale i když odpověděl, nikam to nesměřovalo. Škoda. Ráda bych poznala jakej je. Dětský pobláznění bývá silný a je to nezapomenutelnej zážitek. A navíc i teď vypadá dost dobře i správně ujetě.

Ve stejné chvíli, v průběhu těch pár dnů, co jsem o něm četla a hledala, mi na FB vyskočil profil kluka, kterej se mi kdysi líbil. Je to asi tři roky zpátky. Učila jsem skupinku lidí vzpírat, a jeho jsem furt rovnala, protože byl hrozně křivej. Neuměl se sám dostat do správné pozice. Tehdy jsem netušila ani jak se jmenuje, tak jsem si ho složitě hledala přes známýho, fotky známýho... až jsem ho konečně našla. Moc toho na profilu ani celkově na internetu o sobě nemá. Říkala jsem si tehdy, že je asi stejně zadanej, a pokud bych se mu líbila, nebo by měl chuť se poznat, tak že mě na FB uvidí v nabídce a přidá si mě. Nepřidal. Skoro jsem na něj pak zapomněla, jen občas, když mi vyskočilo jeho jméno v nabídce "koho možná znáte" jsem si vybavila ty jiskřivý krásný oči, rošťáckej úsměv, a to, jak působil že je oproti ostatním hrozně velkej.

No, a tak jsem si řekla, že ho konečně přidám do přátel. Jen tak. Usoudila jsem, že už možná ani nebude vědět, kdo jsem. Přidal si mě. Chvíli na to už mi psal. První ohledně fyzioterapie. Je hrozně ukecanej a taky rozkecávací, takže mlčení nehrozilo. Buď psal slohy on, nebo já.

Další den jsem byla trošku stručnější, ale přemýšlela jsem o tom, co jsem chtěla udělat už dřív. Nechtělo se mi furt sedět doma a napadlo mě, že bych si znovu založila profil na seznamce a prostě šla na rande s kýmkoliv hezkým, jen tak někam, potvrdit si, že je to k ničemu, nebo zjistit, že to k něčemu být může.

Zjistila jsem, že přes PC se už dá zaregistrovat i na Tinder, tak jsem se rozhodla to zkusit. Projela jsem pár profilů, je to skoro stejný jako na badoo, jen se nemusím ověřovat fotkou z mobilu. Dala jsem tam srdíčko jen dvěma chlapům, a pak jsem narazila na toho Křivýho ukecanýho :) zajímavá náhoda. Dala jsem mu srdíčko, a druhý den jsem ho měla zpátky. Myslel si, že jsem si ho na FB přidala proto, že o něm vím odtamtud, ale pak (snad) uvěřil, že to tak nebylo. Následovaly další slohy.

Fyzioterapii jsme odložili, stejně to teď není povolený, ale pozval mě, ať se k němu a kamarádům připojím na výlet na hory. Nadchlo mě to. Velký plus bylo, že se neuvidíme po tý době jen ve dvou. Potřebvala jsem, aby tam byli jiní lidi. Sice to nakonec byl jen jeden kamarád, ale bohatě to stačilo. Povídali si spolu (občas i se mnou, tak akorát) a já měla prostor jen sledovat, přemýšlet nebo si užívat výlet.

Po tom výletě jsem v sobě měla zvláštní pocity. Potvrdila jsem si, že má fakt moc hezký oči. Jak tvarem, obočím, barvou, zářením... a hezký vlasy, který jsem měla na začátku chuť mu rozcuchat, ale pak to za mě udělala čepice :) Přišel mi v obličeji hubenější než tehdy. Zajímalo by mě, jak by vypadal bez vousů. Sice mu slušej, ale... prostě mam ráda kluky bez vousů, a furt myslím na líbání.

No a to je jedna z věcí, co mě znejistila. Byli jsme od sebe vždy docela daleko, až na skupinovou fotku teda, ale to byla chvilka. Možná to bylo i tím, ale prostě dívala jsem se na něj jako na moc hezkýho a zajímavýho kluka, po kterým ale nechci skočit, přisát se mu na rty nebo ho znásilnit. Takový myšlenky většinou u svých pobláznění mívam. Takže vlastně ani nevím, jestli ho chci. Logicky mě napadlo, že ani nevím, jestli on by chtěl mě, tak možná se tím nemusím trápit.

Pak jsme si ale zase psali. Zájem z jeho strany bude, i když nevím na jaké úrovni. Možná to zatim ani on sám neví. Psali jsme si už i důvěrněji trochu, a četl moje povídky. Občas jsem měla pocit, jak je mi povahově blízkej, občas se objevil blok kterej chtěl hned stavět zeď, že by to nešlo. Největší zeď jsem začala asi stavět poté, co napsal, že ho nikdy moc nebralo líbání, že ho lákaj jiný věci. Začala jsem si v panice představovat, jak by vypadaly moje představy, kdyby v nich nebylo líbání. A nešlo to. Před očima jsem měla tmu. Pro mě je vlastně i začátek vztahu potvrzenej polibkem. Veškerá touha je v polibku. Splynutí dvou osob není v sexu ale v polibku. Ten sbližuje. Může být něžnej i divokej, lehkej, třeba jen dýchání se rtama těsně u sebe dokáže udělat tolik, co by nenahradily hodiny mazlení nebo sexu. Vlastně ani nevím, jak to přesně myslel, ale ta panika co mi říkala ať na něj hned zapomenu, ve mě někde je. Přitom sama jsem se přece při pohledu na něj nechtěla vrhnout na jeho rty. Asi až čas ukáže, jak to vlastně bude.

Chci ho poznat, ale jestli ho chci a pustím blíž, to záleží na tom, jakej je. Na jeho činech. 

P.s. Tinder mě už nezajímá