Deníček jedné slušné úchylačky

Dnes jsem opět měla možnost cítit. Měla jsem pocit, že jsem se přes to už dostala. Když jsem viděla všechny K, vyvolalo to ve mě pocity radosti, otevřenosti ale i smíření. Beru je jako svoji minulost, bývalé lásky. Lásky, na které se nezapomíná.  Dívala jsem se po ostatních chlapech, spoustu jsem jich neznala. Byli tam i hezcí kluci. Škoda, že závody jsou vždy jen chvíli, a mezi nimi hrozně dlouhá pauza. Snažím se teď dát dohromady sraz BDSM + lidí v Olomouci. Na Velikonoční pondělí. Snad to vyjde. Je velká šance, že by mě tam mohl zaujmout někdo v rozumém věku, volný a dominantní. Posledních pár dní si uvědomuju, že bych se měla trošku věnovat sobě. Myšlenkám, emocím, meditaci, intuici, kreativitě... začala jsem hledat články, co by mi s tím mohly pomoct. Hned druhý článek měl nadpis - co byste dělali, kdyby vám zbývaly dvě hodiny života?  Asi bych si to rozmyslela, ale první, co mě v ten moment napadlo bylo, že bych okamžitě jela za K3, a když bych ho viděla, řekla bych...

Musíš Netajím se tím, že jsem úchylná. Přesněji BDSM pozitivní. Ještě přesněji, jsem submisivní provokatérka. Nevím, kde jsem to vzala. Myslím, že dětství jsem měla šťastné, přesto se moje sklony začaly projevovat už v mateřské školce. Slovo „Musíš“ je alfou i omegou. Vymýšlela jsem hry, kdy chycený něco musí. Chtěla jsem být chycená a muset, ale zároveň jsem se tomu vzpouzela. Vymýšlela jsem hry, jejichž jsem chtěla být tou slabou součástí. Ostatní to nechápali. Nebrali to jako já. Možná proto mi všichni přišli tak slabí, a neuspokojovalo mě to. K mé smůle jsem vyhrávala, a tím vlastně prohrávala.  Když jsem se dostala do puberty a začala objevovat svoje tělo, slovo „Musíš“ mi pomáhalo dosáhnout orgasmu. Představovala jsem si, že masturbace je něco špatného, ale že to po mě někdo chce. Že musím. Že to dělám pro někoho (velkýho neznámýho chlapa, únosce, boha, kluka co se mi líbí). Něco zvráceného, tajného, třeba i bolestivého… Vlastně jsem pokračovala ve hr...

"Musíš." Přeběhl mi mráz po zádech, až jsem se při tom lehce narovnala. Srdce se na moment zastavilo, zároveň s dechem, a pak prudce natáhlo další krev, rozlévající teplo do všech částí mého těla. Usmála jsem se jako zhypnotizovaná. Chvíli jsem váhala, jestli to přijmout. Mravenčily mi prsty, cukalo to ve mě, ale má provokatérka mi to zatím nedovolila. "Proč? :)" odvětila jsem. "Protože to říkám." Horko začalo rytmickým tepáním proudit přímo do intimních oblastí. Před očima jsem viděla jeho sebevědomý úsměv, sebe, jak k němu zespod oddaně vzhlížím, a tak moc jsem chtěla říct ta správná slova. Byla jsem znovu ztracená, zase v jeho moci. Kdyby tak věděl, jak jen tímto na mě působí. Asi by to nenapsal. Nebo ano? Líbila by se mu tato hra s mocí? Hledala jsem inspiraci, abych mohla nastartovat fantazii a nasměrovat ji jinam. Chtěla jsem se zaměřit někoho nového. Poprosila jsem lidi na FB, aby mi napsali jedno slovo. Vedlejším úmyslem bylo vybrat si ne slovo, ...

K3 sice neumí říkat škaredý věci, ale naznačit to umí. První jsem chtěla napsat, že se mě bojí, ale to bych psala jen proto, že to zní líp. Prostě mi jen dává najevo, ať se nesnažím a nechám ho být. Dnes jsem po dlouhé době viděla i Vodnáře. Začal nosit brýle, nebo alespoň já ho v nich viděla poprvé. Slušej mu. Je ještě hubenější než dřív, ale stejně má v sobě nějaký kouzlo. Byl tam i K2. Jednou stál předemnou, s rozeplým dresem na zádech. Měla jsem chuť ho po těch zádech škrábnout. Pak jsem si nadávala, že jsem to neudělala, a doufala, že si ještě třeba takhle stoupne. Bohužel nestoupl. Měla jsem využít příležitost dokud byla :) Nebo možná to tak mělo být. Je hrozný, že furt píšu o chlapech co chci já, a o chlapech, kteří chcou mě. Kdy přijde ta shoda? Nemyslím si, že bych ještě byla tak zaslepená, abych nedokázala hledat dál, dívat se kolem sebe. Březen se blíží, bývalý mě stále přesvědčuje, že patříme k sobě. Seznamky zrušeny a stejně mi občas píšou anonymové. Vždy když mi takhl...

Jsem vybíravá. S klukem, co si mě našel na instagramu, jsem se nakonec viděla. Trvalo to dlouho, mockrát jsme se mezitím pohádali. Udělal mi žárlivou scénu, vynadal mi za to, jaká jsem, ale stejně se vždy rozmyslel, že mě chce vidět. Nechápu to. Když tedy opravdu přišel k mojemu autu, v den a čas co jsem mu řekla, že tam budu parkovat, šla jsem se s ním i přes zimu na chvíli projít do parku. Chtěla jsem ho jen vidět  a jet, nebo si alespoň jít sednout někam do tepla na kafe, ale on nechtěl. Nechtěl rande mezi lidma. Přes zprávy mi první vyhrožoval, že mě políbí a naplácá mi, ať chci nebo nechci. Když to začalo vypadat, že se opravdu potkáme, chtěl po mě souhlas. Tak jsem byla zvědavá, jak to nakonec dopadne. Na uvítaní chtěl obejmout. Nechala jsem se, i když mi to přišlo divný. Lehce mě plácl, než jsme šli do toho parku. Jen jsem se tomu usmála. Byla mi zima, jemu taky. Když na mě mluvil, dotýkal se mě. Přitahoval si mě k sobě za pas, občas mi šáhl na zadek a zmáčkl, nebo plácl. Ta...

Dnes jsem viděla Odpoutávače. Nebudu ho už přejmenovávat, protože o něm možná už nebudu moc psát. Párkrát mi představy o něm pomohly k orgasmu a doufala jsem, že by mohla vzniknout alespoň ta povídka. Jenže dnes byl celou dobu tréninku nalepenej na telefonu a usmíval se do něj. Takže myslím, že na 90% je někde zamilovanej, nebo skoro čerstvě zadanej. Nebudu fantazírovat o zadaným. Nicméně i tak jsem si ho prohlížela, abych alespoň zjistila, co mě na něm přitahuje, krom toho, co už jsem psala. Má zajímavý oči. Takový ty vystouplejší kosti nad očima, obrovský panenky, a zvláští barvu duhovky. Je podobná té, co mají malý miminka, než se jim diferencuje na nějakou normální. Hezky se usmívá a na tváři se mu dělá roztomilej ďolíček. Asi se mi líbí ten kontrast přísných, tvrdších očí a nevinnýho úsměvu. Líbí se mi i jeho krk. Na to, jak je hubenej ho má docela širokej. Každopádně teď, když jsem je viděla dva dny po sobě, K3 mi přijde hezčí. Tím svým dokonalým profilem, sebevědomým vystupován...

Realita je opět mnohem nudnější, než byly představy. Ve středu jsem radši na Judo nešla, abych nenakazila ty malý děcka co tam choděj. Raději jsem to odložila. Dala jsem vědět tomu, co mi sliboval výprask, že tam budu až v pátek. Chybělo mi porvat se, ale bylo by odemě sobecký tam jít. V pátek jsem přišla na trénink a nikdo tam nebyl. Jen trenér, nachlazenej a bez kimona. Psala jsem tomu klukovi "z fotky", říkejme mu Odpoutávač (pozornosti od K.), jestli se nechce stavit na to Judo, že se nemám s kým prát. Bohužel odepsal, že už je daleko. Pak postupně přišli 4 malí kluci. Učila jsem je nadhoz, protože Judo vzhledem k počtu účastníků nebylo. Pak jsem s jedním cca 55 kg vážícím, ale dobrým judistou dala randori na zemi a to bylo vše. Začalo se uklízet dřív. Ani jsem se nezapotila. Cítila jsem se smutná, neuspokojená a rozhodně se mi nechtělo půl hodiny čekat na parkovišti, jestli ten neznámej slibovačnej dorazí nebo ne. (Mimochodem, ve středu mi ještě psal, že mu tu pusu a n...