Léto

 Moc se toho neděje, a když už něco, bylo to spíš pro papírovej deníček. Dobu mrtvých emocí začaly narušovat zprávy od chlapů, co mě kdysi chtěli (nebo se mnou něco i měli) a zkoušeli to znovu. Kdyby to byl jeden, dva... ale víc než 5? Už jsem skoro zapomněla, kdo všechno o mě stál, než napsali. Každý se vyjadřoval trošku jinak samozřejmě. Ti co chtěli "víc," byli opatrnější. Ti co stáli spíš jen o nějaký to intimno, byli přímější. Byli mezi nimi i Ibris a Motorkář. Pokud s nima ale nic nebylo, mělo to důvod. Pokud bylo a skončilo, taky to mělo důvod. A ten se ani za léta nezměnil.

Ibris pro mě vždy bude důležitý. Mám pro něj slabost, protože je jeden z mála, kdo si vážně umí jít přes překážky za tím, co chce. Umí být ohleduplný, citlivý, ale stejně je vždy po jeho, pokud o něco moc stojí. Je těžký najít tu hranici, kdy to ještě není čiré sobectví a egocentrismus. Snad mu to zůstane :)

Někteří kluci, který jsem dřív obdivovala za zdravý sebevědomí, tu hranici už trochu překračují. Stejně ale doufám, že si to časm uvědomí, a dostanou se zpět.

Svěřenec, o kterým se mi zdály ty divný sny, se rozešel s přítelkyní a má další. Nicméně, sny o něm mám dál. (Třeba zrovna dnes.) Vždy je to trošku jiný, ale stejnej princip. Obejme mě, drží, a mě probíhá boj v hlavě, kdy nechci, ale podléhám. Kdy agresivitu, boj, zoufalství z toho, že se nedaří, nahrazuje odevzdání, přijetí, klid, a najednou jako by se srdce otevřelo a začalo zářit.

Ty pocity by nebyly nic divnýho. Vím, že tohle v životě tak nějak hledám. Ale co tam dělá on? Proč se mi to nezdá o někom jiným?