Stará láska nerezaví
Za těch pár dní se toho stalo docela dost. Na tréninky dětí mi chodí vzpírat dcera kluka, do kterýho jsem byla v 18 letech zamilovaná. Je to hrozně sympatická holka, oblíbila jsem si ji už když u nás byla poprvé, když jsem ani nevěděla, jak se jmenuje. To až z přihlášky, s jeho podpisem... dost mě to překvapilo tehdy. Chtěla jsem ho vidět. Stejně jako všechny ostatní kluky, se kterýma jsem se tu dřív se sestrou bavila, když nám bylo náct. Jeho asi o trochu víc, i když jsem si moc neuměla představit, co bysme si říkali. Nikdy dřív jsme se vlastně moc nebavili, a to zamilování bylo takový platonický, zábavový, ploužákový. Když jsme spolu někde byli, tak jsme tam sice byli spolu, ale nemluvili, nebo ne moc. Nebo jen tak obecně. Jednou po tréninku ta dcera říkala, že ji táta vyzvedává, tak jsem vyhrkla, že ji doprovodím, ať na mě počká. Že ho chci vidět. Vystoupil z auta, překvapenej. Koukala jsem, že vypadá furt stejně (a hned to řekla nahlas), i když měl vousy a dlouhý vlasy. Něco