Léto
Moc se toho neděje, a když už něco, bylo to spíš pro papírovej deníček. Dobu mrtvých emocí začaly narušovat zprávy od chlapů, co mě kdysi chtěli (nebo se mnou něco i měli) a zkoušeli to znovu. Kdyby to byl jeden, dva... ale víc než 5? Už jsem skoro zapomněla, kdo všechno o mě stál, než napsali. Každý se vyjadřoval trošku jinak samozřejmě. Ti co chtěli "víc," byli opatrnější. Ti co stáli spíš jen o nějaký to intimno, byli přímější. Byli mezi nimi i Ibris a Motorkář. Pokud s nima ale nic nebylo, mělo to důvod. Pokud bylo a skončilo, taky to mělo důvod. A ten se ani za léta nezměnil. Ibris pro mě vždy bude důležitý. Mám pro něj slabost, protože je jeden z mála, kdo si vážně umí jít přes překážky za tím, co chce. Umí být ohleduplný, citlivý, ale stejně je vždy po jeho, pokud o něco moc stojí. Je těžký najít tu hranici, kdy to ještě není čiré sobectví a egocentrismus. Snad mu to zůstane :) Někteří kluci, který jsem dřív obdivovala za zdravý sebevědomí, tu hranici už trochu překra