Konec seznamek, realita je lepší

Jsem trochu nemocná. Je to trošku podobnej stav opilosti, tak ho využiju na další zápisek. Nabalila jsem se do několika vrstev oblečení, takže mi je příjemně teplo. Cítím všechny svaly a klouby v těle, tváře mi hoří a jsem trošku malátná. Dívám se teď na fotku jednoho kluka, která se ke mě dnes dostala. A přistihuju se, že se do něj snažím zakoukat. Je to zvláštní. Možná se jen chcí osvobodit od K., ten kluk je určitě hezčí než oni. Dá se říct můj typ, i když opět dost hubenej. (tmavý vlasy, modrošedý oči, hranatá brada a dělá zajímavý sporty :) ) Opět je hodně mladej, ale co už. Na fantazie to nevadí, a jinak to záleží jen na něm. Dnes jsem ho vpodstatě pozvala, ať se se mnou přijde poprat na Judo. Nějak to ze mě vypadlo, napůl ze srandy, ale když se ptal na den a čas, došlo mi, že jsem ho fakt pozvala :D a že se s ním opravdu chci prát. Jsem zvědavá, jestli se tam někdy ukáže. Třeba zítra...
Sice mam teplotu, ale věřím, že to v noci vypotím a Judo si nenecham ujít.

Asi před třema týdnama mi napsal na instagram nějakej kluk, že se mu moc líbím. Docela jsme se zakecali a "vyhrožoval", že až mě uvidí, tak mi dá na zadek a políbí mě, ať chci,
nebo nechci. Věděl, kdy a kde budu, ale minulý týden se tam neukázal. Pak mi vynadal, že jsem se mu neozvala, že jsem měla napsat. Začala jsem být typicky strohá - nějakej internetovej anonym, kterej má silný řeči a skutek utek, si nebude vymýšlet, co mam dělat. Urazila jsem ho. Několikrát. Když zjistil, že mi to je fakt jedno, tak napsal, že ve středu (zítra) se tam ukáže. Tak jsem zvědavá, ale po svých zkušenostech to vidím tak, že se neukáže, nebo že si maximálně koupí ten kalendář, kvůli kterýmu jsme se původně měli sejít. (Jasně, pro něj to asi byla jen záminka.)

Zrušila jsem si profily na seznamkách. Nemá to smysl. Anonym mě nemá jak oslovit, ať je na fotce sebehezčí. A se všema se kvůli tomu scházet nehodlám. Prostě budu hledat kolem sebe.

Vlastně ještě jednu věc jsem chtěla zmínit. Psal mi jeden kluk, že jeho kamarád se ptal, co má dělat, aby mě mohl plácnout přes zadek, jako můj trenér při závodech. Tak jsem mu napsala, že mě klidně může plácnout i jen tak. Nevím, jestli to vyřídil, mě psal, že bych se měla bát, že ten kamarád by mě rozhodně nešetřil. No a realita? Pak jsme se viděli, příležitost byla a nic se nestalo.