Jak si přát - dopis vesmíru

Vánoce jsem neměla ideální, ale náhodou jsem se rozhodla uklidit poličku, kde jsem našla svůj starý "dopis vesmíru", ve kterém jsem měla 4 věci, co chci. Když jsem si to přečetla, musela jsem se smát. Nevím, kdy jsem to psala, bude to určitě více než rok, ale všechno se mi letos splnilo. Jen jsem si něco přála špatně :) Takže, než si napíši další dopis vesmíru, na který pak budu muset zapomenout, že jsem ho vůbec napsala, aby se ta přání vyplnila, udělám malou rekapitulaci.

Moje přání:
1. Mít velkou, silnou, živou inspiraci k napsání erotických povídek.
- napsala jsem už 4 povídky letos a byly z hodně intenzivních pocitů. Bohužel povídku píšu jen tehdy, když už vím, že se v realitě nic nestane. Když jsem nešťastně zamilovaná. Takže jsem si vlastně přála být nešťastně zamilovaná. Achjo :)
2. Pořádně se s někým porvat, aby to bylo dlouho nerozhodně, a pak prohrát.
- myslela jsem tím samozřejmě s klukem, cítit jeho sílu, podlehnout mu. Jenže, takhle nějak probíhaly moje závody - MČR v Judu, s holkou. Když jsem to přání psala, ještě jsem ani nevěděla, že budu do Juda chodit, natož že pojedu na MČR :)
3. Stále se zlepšovat ve vzpírání, ve všech disciplínách.
- to se povedlo, ale ve dřepu jsem se zlepšila o 0,5 kg, v trhu asi o 3 kg, v nadhozu o 2 kg :D takže pakatel, ale ano, zlepšovala jsem se.
4. Trhnout 80 kg
- to se mi povedlo a ano, jen jednou :D v přání bylo, že to chci trhnout, ne trhat... ale i tak z tohoto mam fakt radost, že se to povedlo.

Takže poučení? Nemusím se bát být v přání konkrétní. Vlastně, čím konkrétnější, tím lepší. A možná nemusím zapomenout na ta přání, stačí zapomenout na ten dopis.
Mimochodem, díky Judu jsem si splnila i dvě hodně stará přání. Povedlo se mi získat zelený pásek, a mít alespoň jednu medaili z MČR.

Držte mi palce, ať se mi tentokrát povednou přání formulovat lépe
a napište si také svůj "dopis vesmíru" :) jsou Vánoce, svátky kouzel... kdy jindy by to mělo fungovat, než teď?

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Udělám si dalšího dominanta?

Obrázek
 Se Starou láskou se dál scházíme. Asi mu tu budu říkat prostě D. Je to jiný, než se všema předchozíma. Vlastně jsem to ještě ani nenazvala vztahem. Doba, kdy první polibek znamenal začátek vztahu, je asi definitivně za mnou. Teď může polibek znamenat cokoliv. Nicméně, dá se od polibku počítat, jak rychle se to někam posouvá. Sex ještě nebyl.  Když jsem s ním, je mi dobře a nechci, aby odcházel, nebo se mi nechce odcházet. Když s ním ale nejsem, až tak mi to nevadí. Nechávám posouvání čistě na něm. Furt se mi vlastně ani moc nelíbí, ale vzhled není něco, co by pro mě bylo až tak důležitý. Kdybych ho neznala před dvaceti lety, asi by mě ničím nezaujal a ani bych s ním nešla na rande a k ničemu by nedošlo. Ale znala jsem ho, a byla do něj zamilovaná. Hodně. Jak ho poznávám, vracím se částečně zpátky, a na druhou stranu zjišťuju, kam se za tu dobu posunul. Vždycky byl "chlap". Rozumnej, velkej, klidnej. Ochranitel. Cítila a cítím se vedle něj jako žena. Chtěla jsem napsat jako m...
Další informace

Je jinej

 Psala jsem si nějakou dobu jen do papírovýho deníčku. Hrozně škrábu, snad to pak po sobě přečtu.  S Křivým jsme tak nějak spolu... Od mojeho prvního přespání u něj, a následně jeho přespání u mě, se vidíme snad každej den, a spíme u mě většinu nocí. Tímpádem se to může i docela rychle hýbat kupředu... přesto sex ještě nebyl. Teď ani nemohl (blbý dny) Je "jinej" než moji bývalí v mnoha ohledech. A já jsem s ním asi taky trochu jiná. Co mě furt trochu znervózňuje je fakt, že jsem se do něj nezamilovala. Chybělo tam to pobláznění. Asi je to tím, že na začátku vše šlo tak moc pomalu. Nešly od něj vyloženě signály, že by po mě toužil, tak jsem se furt držela zpátky. Ani první polibek to nezměnil, dál jsem si nebyla jistá, jestli ví, co chce, a jestli jsem to já.  Mě se prostě líbil, a držela mě u něj představa toho, jak jsem ho viděla tehdy, před čtyřmi lety. Teď, když už se navzájem dotýkáme, líbáme se, spí u mě nahej... tak se tolik nedržím a užívam si jeho tělo. Obrovský k...
Další informace

Přelom roku

Začnu od konce. Je Nový rok, a psal mi jeden chlap od nás, co je do mě zamilovanej, že by se mnou chtěl jet na trénink, jestli ho vezmu až tam pojedu. Omluvila jsem se mu, že ho nesvezu. Nechci ho ve svým autě. Nechápal to, a chtěl vědět proč. Už jsem to odmítla několikrát (když chtěl se mnou jet na závody, nebo něka jinam). Vlastně jsem takhle odmítla pustit do auta zatím jen dva lidi, a když jsem se zamyslela nad tím proč, přišla jsem na to. Asi i díky Silvestru. Auto je takový můj osobní prostor. Něco, jako vlastní pokoj, kam si taky neberu každýho. Navíc se jako řidič dostávám do nevýhodné pozice slabšího, protože musím dávat pozor na cestu, kdežto spolujezdec si může dělat co chce. Na závěr Silvestrovské noci jsem vlivem okolností vezla Špinavýho. Chvíli po té, co jsme vyjeli, mě prstem pohladil po noze. I když to byl krátkej dotek, připadal mi hrozně dlouhej. Na začátku jsem reagovala jako by mi jen chtěl něco říct, ale když ten dotek pokračoval dál, reakce se změnila. Tělo se...
Další informace