Měla jsem se narodit jako chlap

Dnes jsem byla v Olomouci, a cestou mě napadaly různý myšlenky. Měla jsem se narodit jako chlap. Byla bych určitě dominantní chlap, a rozhodně bych neměla problém balit ženský. Bavilo by mě to, šokovat je tím, jak a kde je dostanu. Bavilo by mě znervózňovat je pohledem, zkoušet kam mě pustí. První jsem si říkala, že je škoda, že jsem ženská a zbyla na mě ta pasivní role. Nebo spíš, že vyžaduji spadat do té pasivní role, abych si chlapa mohla dostatečně vážit. Ale proč?
Když jsem byla na gymplu, užívala jsem si tu aktivní roli. Tam jsem si valstně teprve pořádně zvedla sebevědomí. Koho jsem chtěla, toho jsem dostala. Vždy to ale byly takový úlety na týden až tři, a ti kluci mě po chvíli přestali bavit. Nespala jsem s nima. O pannenství jsem přišla až v 19 letech. Teď by to asi bylo trošku jiný. Právě z toho důvodu, že už panna nejsem. Asi by to mohlo zajít dál. Ale chtěla bych? Co by mi to mohlo dát, krom toho, že bych si ještě víc zvedla sebevědomí? Na co by mi to vůbec bylo? Abych pak ještě víc litovala, že chlapi jsou tak zdrženliví?
Asi si pořídím na krk opravdovou trojnou monádu, a budu doufat, že si jí všimne někdo, kdo ví o co jde. A bude vědět, že může.