Netrpělivost a rozchod

Sakra. Proč musim být tak netrpělivá? Nebo je to normální? Potřebuju aby se něco stalo, abych měla jistotu, ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu. Rozešla jsem se s přítelem, abych našla sama sebe. Nebylo to lehký, ale nebylo vůči němu fér, že jsem stále čekala až se objeví někdo, kdo mi dá druhou půlku. To co mi chybí. Tak jsem se vzdala i té krásné půlky...
Asi bylo naivní, myslet si, že se to vyřeší hned. Že jak budu volná, začnu si užívat života beze spěchu. Bez čekání, bez tlaků.
Chce to čas, a věřím, že než skončí léto, budu mít jasno. Něco se stane. Ať už negativní, nebo pozitivní, ať už to má jakýkoliv důsledky, bude to něco, na co se nezapomíná.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bráchové - povídka, asi na rozloučenou

Obrázek
Zastavila se kousek od něj. Díval se jí zpříma do očí. Cítila, jak její vůle klesá k zemi a vsakuje se do hlíny pod bosýma nohama, které měla po cestě rozškrábané do krve.  Byla jako paralyzovaná. S lehce pootevřenými rty, rychle, přerývaně dýchala. Vtahoval ji do hloubi své duše, aniž by cokoliv řekl nebo udělal. Její tělo se pomalu uklidňovalo, myšlenky přestaly mít svoji moc. Vnímala jen jeho. Svět kolem přestal existovat. Lehce pršelo. Kapky vody jim stékaly po tváři, ale ani jednomu z nich to nevadilo. Šaty, které byly dříve bílé, se jí lepily na tělo. Věděla, že už toho příliš nezakrývají. Bradavky ztopořené chladem se rýsovaly pod tenkou, umazanou látkou. On je ale nevnímal.  Nebo to alespoň nedával najevo.   „Vrať se k němu,“ řekl s klidem, aniž by porušil oční kontakt, nebo se pohnul. Řekl to tiše, téměř šeptem. Přesto se jí ta slova vrývala do hlavy, jako by jí je vyškraboval nožem do kůže.  Chtěla protestovat, ale něco jí v tom bránilo. Polkla. Udělala krok zpátk
Další informace

Orgasmus

 Zajímavý, že skoro všeci moji chlapi dávali přednost tomu, abych měla orgasmus já, než tomu, aby se sami udělali. Všude se píše, jak se chlapi udělají a na orgasmus partnerky kašlou, že to chcou furt a ženy se do toho nutí... já mam zkušenosti opačný.  Nicméně, s D. si zatím docela sedíme. Už jsem se dostala do fáze, kde si pomáhám při sexu představama, ale v těch představách je vždy on. Nebo on tím hlavním, a ostatní "neznámí." Miluju líbání s ním. S nikym jiným to nebylo tak intenzivní a rozmanitý. Na začátku jsem se bála, jestli se s ním vůbec budu moct líbat, a vadily mi ty vousy. Teď už jsem si asi trochu zvykla, a to líbání je... neskutečný. Pokaždé trochu jiný, je to milování samo o sobě. Buď si to užívám se zavřenýma očima, nebo se dívám do těch jeho a utápím se v nich. Má takový hezký "pohledy." Vypadá to, jako by se mračil, nebo jako by mě za něco káral - to se mračí a usmívá naráz. Na jednom horním víčku se mu pak dělá taková sexy vráska :) a já cítím ty
Další informace

Submisivní provokatérka

Obrázek
Musíš Netajím se tím, že jsem úchylná. Přesněji BDSM pozitivní. Ještě přesněji, jsem submisivní provokatérka. Nevím, kde jsem to vzala. Myslím, že dětství jsem měla šťastné, přesto se moje sklony začaly projevovat už v mateřské školce. Slovo „Musíš“ je alfou i omegou. Vymýšlela jsem hry, kdy chycený něco musí. Chtěla jsem být chycená a muset, ale zároveň jsem se tomu vzpouzela. Vymýšlela jsem hry, jejichž jsem chtěla být tou slabou součástí. Ostatní to nechápali. Nebrali to jako já. Možná proto mi všichni přišli tak slabí, a neuspokojovalo mě to. K mé smůle jsem vyhrávala, a tím vlastně prohrávala.  Když jsem se dostala do puberty a začala objevovat svoje tělo, slovo „Musíš“ mi pomáhalo dosáhnout orgasmu. Představovala jsem si, že masturbace je něco špatného, ale že to po mě někdo chce. Že musím. Že to dělám pro někoho (velkýho neznámýho chlapa, únosce, boha, kluka co se mi líbí). Něco zvráceného, tajného, třeba i bolestivého… Vlastně jsem pokračovala ve hrách, jako tehd
Další informace