Deníček jedné slušné úchylačky

 Život mě nepřestává překvapovat. Ibris vlivem okolností měl po zábavě spát u mě. Nic jsem si neslibovala, připavila mu samostatnou postel a doufala jsem alespoň v ten ploužák na zábavě. Překvapil mě jak tím, že na zábavě byl jedním z těch neuvolněnějších, co se nebojí divoce tančit  a zpívat, kteří si to užívají naplno, tak tím, že tam celou dobu věnoval pozornost jen nám (mě a jedné dvojici z Juda co s námi šli) a ostatních lidí, ani holek, si nevšímal. Bylo to takový "dvojrande," i když my dva spolu nechodíme. (Mimochodem dvojrande mam na seznamu toho, co jsme chtěli "někdy v létě" udělat s tim Mým) Už na rychlý tancoval se mnou i s tou druhou slečnou. Chytal nás a roztancovával, blbnuli jsme, smáli se, bylo to naprosto rozdílný, než když jsem na zábavě s kýmkoliv jiným. Mnohem lepší. Všeho se hned chytil, takže když tam někdo vzal slečnu za krk, musel si vzít za krk mě, i když jsem měla sukni. Bála jsem se, že se mi natrhne, že mě shodí, nebo že se mi vyhrne až ...

 Dýl jsem nepsala. Ne že by nebylo co, spíš naopak. Ale nebyl čas a přístup k internetu.  S Mým furt chodíme, ale moc se toho nezměnilo. Když jsem s ním, je mi dobře. Když s ním nejsem, vidím to jinak. Problém je ten, že se víc nevidíme, než vidíme. Takže většinu času jsem rozhodnutá, že příští schůzka bude tou poslední. Trochu divnej vztah, co? V jednu chvíli mi došlo, že se snažím plnit si to, co jsme si naplánovali s Mým, ale s jinýma klukama. Na truc. Už v době koronaviru jsem prostě šla na celodenní vandr s bývalým, když on si neudělal čas. U ohně jsem seděla se Špinavým, s Mým ještě ne... za týden je konec léta. Toho léta, na který plánoval, že stihneme celej seznam toho, na co neměl čas během roku. Je to prostě snílek. A asi mu ty sny i stačí. Mě ne. I když on v těch snech má mě, pracuje aby mohl za rok být se mnou, já ho ve své budoucnosti nevidím. Ani logicky a vlastně ani citově. Myslím, že mi ten vztah měl jen "otevřít dveře," a jemu taky. Poslední dobou se mnou tr...